Pasivní dům
Pojem pasivní dům pochází z německého Passivhaus, v ČR je používán termín energeticky pasivní dům či zkratka EPD. Jedná se o stavbu, která splňuje přísná kritéria energetických úspor při provozu domu. Pasivní dům není architektonický styl či stavební systém, ale dům navrhnutý tak, aby jeho provoz spotřeboval co nejméně energie.
Ještě dokonalejší variantou pasivního domu je dům nulový nebo dokonce aktivní. Tyto domy produkují energie pro vlastní provoz, buď kompletně nebo s přebytky, využitím dalších obnovitelných zdrojů ( solární nebo fotovoltaické panely ).
Historie pasivních domů
Předchůci dnešních pasivních domů byly koncepce domů solárních. Stavby se navrhovaly tak, aby se teplo akumulovalo ze slunce skrze vodu nebo vzduch. Nekladl se ovšem tak velký důraz na tepelnou ochranu budovy a vhodné větrání. Termín pasivní dům vznikl z diskuze mezi profesorem Bo Adamsonem ze Švédska a Wolfgangem Feistem z Německa v roce 1988. Podobnou koncepcí se také zabývali M. Treberspurg a G.W. Reinberg.
Tepelná izolace pasivního domu
Pro zajištění nízké potřeby energie na vytápění je nejdůležitější tepelná izolace obvodových konstrukcí domu ( stěny, střechy a podlahy na terénu ) a kvalitní okna. Výrazně totiž snižují tepelné ztráty, rizika plísní důsledkem zvýšení vnitřní povrchové teploty konstrukcí, přehřívání budovy v letních obdobích a kondenzaci vody v konstrukci stavby.
Ventilace pasivního domu
Výměna vzduchu v pasivním domě je zajišťována mechanickým ventilačním zařízením s rekuperací tepla. Toto řešení je nejvhodnější jednak z důvodu úspory energie na vytápění, ale rovněž z důvodů hygienických. Snižuje zásadním způsobem koncentraci CO2 v interiéru, reguluje vlhkost vzduchu a odstraňuje nežádoucí pachy. Pro zlepšení parametrů tohoto systému se s úspěchem používá zemní výměník, který slouží v zimě k předehřátí vzduchu a v letě k jeho ochlazení.
Navrhování pasivního domu
Kvalitní pasivní dům vzniká již ve stádiu jeho návrhu. Ten musí být symbiózou všech zásad pro navrhování pasivních domů, mimo jiné musí být vhodně umístěn v krajině. Dále musí být zohledněny všechny prvky stavby, jako je tvar a velikost budovy, orientace vzhledem ke světovým stranám, vnitřní dispozice, velikost a umístění oken, větrání a vytápění a konstrukční řešení. Návrh a realizace není složitá, vyžaduje však zkušeného odborníka.
Výhody pasivních domů
V současné době, ale zvláště v budoucnosti je pro majitelé pasivních domů tou hlavní výhodou jejich extrémně nízká spotřeba energie pro vlastní provoz. Je však nutné uvézt i další výhody, které společně s výše uvedeným vytvářejí z pasivních domů to nejlepší pro bydlení. V první řadě se jedná o větrání s rekuperací tepla, které zajišťuje stálou výměnu vzduchu dle hygienických s předpisů s možností kontroly jeho kvality. Veškerý vzduch prochází filtry, které svou kvalitou zajišťují vnitřní prostředí prosté prachových částic. Pasivní domy-dřevostavby k tomu přidávají navíc vysoký podíl přírodních a recyklovaných materiálů, což má velice příznivý vliv na vnitřní prostředí. Náklady na výrobu těchto materiálů jsou oproti nákladům na výrobu klasických materiálů ( cihly, cement, tepelné izolace na bázi skelných nebo čedičových vláken, ocelové profily ) řádově nižší a proto jsou i mnohem šetrnější k životnímu prostředí.
Zajištění vzduchotěsnosti pasivního domu
Kromě velmi kvalitní tepelné izolace je u pasivních domů nutné zajistit vysokou vzduchotěsnost vnitřní obálky budovy. Řešení je vhodná konstrukce opláštění domu tj. jednoduchý tvar budovy společně s použití mechanického větracího systému s rekuperací tepla. Je potřeba důsledně vyřešit všechny spoje a prostupy vzduchotěsnícími vrstvami a podrobně navrhnout všechna kritická místa. Velmi důležitá je kontrola vzduchotěsnosti v celém průběhu stavby a provedení Blow door testu.